O Fu-Langovi
Vložte svůj text..."Pochopit sebe je počátek všeho ke zdokonalení povahy, která je za slupkou vytvořenou špatným používáním sebe."
- Fu-Lang, 40 let
- zkušený, charismatický, profesionální učitel a také zakladatel klubu HSCP v roce 2001
V čem vyniká a neustále se zdokonaluje:
- hapkido - pákové systémy
- reálná sebeobrana (certifikát schválený MŠMT) - vše týkající se reálné sebeobrany zevnitř i z venku
- kung fu techniky
- technika Psa
- technika Hada
- dechové cvičení - zvyšování kapacity plic, duchovní rozvoj
- meditace - rozjímání sebe sama
- JKD - styl Bruce Lee
- ovládání zbraní - nůž, nunchaku, dlouhá tyč
- psychologie, filosofie, anatomie
- kouč - podporující hledání individuálních řešení a rozvoj člověka v jím zvolené oblasti
Vzdělání a praxe:
- více jak 30let praxe reálného boje a reálné sebeobrany
- odcvičeno přes 5 000 klientů
- Učitel v MŠ, ZŠ
- organizátor společenských aktivit
- Vedení Klubu HSCP
HSCP
Přizpůsobení člověka k cestě životem sahá až k počátku stvoření lidstva. Přizpůsobení člověka k cestě evoluce, všeho živého, je cesta k přežití. Národ od národa i bytost od bytosti, ač jiným způsobem, každý se snaží o klidný a harmonický průběh života v tom vytyčeném čase, který má dán na naší krásné planetě. Provází nás filozofie jin jang, dvě vzájemně opačné a doplňující se síly, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru.
Právě z tohoto principu vzešlo roku 2001 HSCP, nebo-li Harmonie, Síla, Cesta, Přizpůsobení. První tři prvky jsou obsaženy ve většině bojových umění a sportů. Na čtvrtém, Přizpůsobení, stojí právě filozofie HSCP – ať už jde o přizpůsobení se v boji či v jakékoli jiné životní situaci. Přizpůsobuje se vše, vše má od počátku svou cestu, cestu k dosažení životní síly tak, aby na jejím konci dosáhlo harmonie s tím, co do ní vstoupilo. Na počátku je vždy čisto, než je tato čistota postupně formována a pozměňována okolními vlivy.
Vývoj HSCP den ode dne dostával smysl nejen v obraně bytosti zevnitř, ale také zvenku. Proto sebeobrana HSCP je volně pohybující se celek a ne forma pevná a násilná. Je to právě realita v boji, je to právě násilník, který udává tempo, razanci a cestu boje. Jeho zvládnutí vypovídá o kvalitní reálné sebeobraně právě Vás. Díky prožití velkého množství konfliktů s nespočtem násilníků jsem vyvinul pevné formy reálné sebeobrany. Nejen vítězství, ale také prohry dopomohly k mimořádné strategii a formě učení kvalitní obrany, která se učí v HSCP, první škole života. Jednoduchost navazovaní na základní informace spočívají v odpoutání se od násilného myšlení k ukázání cesty.
Již při prvních hodinách Vás uvedu do reality a naučím Vás efektivní a jednoduché prvky reálné sebeobrany.
Příběh: Fu-Langa
Příběh začal dne 26.1.1983 ve Znojmě. Ten den se narodil mladý chlapec, který dostal jméno František. Již jako dítě své jméno nepoužíval, nedokázal se s ním ztotožnit. Všichni ho znali pod přezdívkou Frenký, pozvolna se jeho jméno a příjmení formovalo na Fu-Lang. Ano, mistr Fu-Lang, který se již od útlého věku zajímal o bojové umění a o nauku o člověku. Už jako malé dítě měl hluboký zájem stát se silným a nikým a ničím neporazitelným.
Tento malý hoch vyrůstal jen se svým otcem a svými sourozenci. Když bylo mladému Fuovi 10 let, přišel o svou maminku. Jeho sourozenci tuto ztrátu nenesli moc dobře. Naštěstí měli oporu ve své babičce a dědovi, kteří se o ně velmi dobře starali, ale malého Fua nechali na pospas osudu, neboť nezapadal do konceptu svých prarodičů. Mladému bojovníkovi to ale nijak neuškodilo, neboť už od 4 let se u něj projevoval určitý talent, sám dychtil být silný a v oněch dobách, jak sám mistr říká, černobílý svět si dokázal udělat hezčí. Po smrti své maminky si začal uvědomovat podstatu života, především toho svého.
Až do osmé třídy si na něm ve škole starší spolužáci dokazovali svoji nadvládu, především svou muskulaturou, kterou ještě tehdy Fu neoplýval 😊. On však nenechal věci jen tak plynout, nebyl ten, který by se kvůli šikaně a nehezkým věcem, které se mu děly, schoval do ústraní a nic nedělal. Ba naopak. Ve svém věku už dokázal pracovat s rozpoznáváním a úsudkem, jak se chovat nejen ke svému okolí. Dokázal správně rozebírat a analyzovat společenské chování druhých ve svém okolí.
Nikdo netušil, co mladý Fu dělá ve svém čase. Již od raného věku se věnoval pohybovým aktivitám inspirován filmy, žil představami ubránit celý svět. Zlom přišel ve chvíli, když zatoužil mít svého vlastního mistra jako ve filmu. A věřte nebo ne, jeho myšlenky se začaly zhmotňovat. Stalo se to, když mu bylo 14 let. Na vesnici, kde malý Fu žil, se přistěhoval jeho tehdy budoucí mistr. Na hřišti se hrál bejzbol, Fu se připravoval na odpal míčku. Tady jeho příběh mistra začíná.
Bylo krásné počasí. Super hra byla ukončena mladým mistrem Fu, který odpálil míček mimo hřiště. Nikdo z přítomných hráčů neměl zájem míček hledat, ale Fu, jelikož chtěl další hru, se rozběhl a letěl po dráze odpáleného míčku přímo do hustého porostu, kam pravděpodobně míček doletěl. Nicméně byl zastaven dutými nárazy do dřevěného kůlu, aspoň tak mu ten zvuk připadal. Neváhal a v tichosti se za zvuky vydal. Fu se poprvé setkal se svým budoucím mistrem. Od, tehdy pro něj ještě neznámého, muže dostal pár brutálních kopů. Pak ten muž vytáhl ze země kůl, který byl zabetonovaný do země, zahodil ho opodál a šel pryč. Mladý Fu-Lang byl nesmírně nadšený, story na všechny směry. Když to ale vyprávěl druhým, nikdo to nebral nijak vážně. Jeho to ale nijak odradilo od myšlenek, kdo to vlastně byl a kde teď je. Měl touhu se ho zeptat, vy jste mistr? Naštěstí další setkání na sebe nenechalo moc dlouho čekat. Fu jel na bruslích z kopce, jeho vysněný mistr jel na kole do kopce proti němu 😊.
…příběh pokračuje😊
Fu na svých kolečkových bruslích bez brzd začal brzdit, což mistra zaujalo natolik, že zabrzdil také a začal se ptát. "To je určitě dobré na nohy a stabilitu, že?" "Ano, je. A to kolo určitě taky," řekl Fu. "Zajímalo by mě, jestli by tě bavilo cvičit Kung fu." Mladý Fu bez zaváhání prohlásil: "Samozřejmě ano". "Tak zítra ráno v 7 hodin na adrese," odvětil mistr a odjel.
Večer rychle utekl a ráno bylo tu. Mladý mistr se probudil dobře naladěn, tělu dopřál ranní očistu, upravil se a natěšený na nové zážitky spěchal na první trénink. Chtěl být dochvilný, ne však otravný, a tak čekal do poslední vteřiny před 7, než zazvonil. Vrata se v mžiku otevřely. Za nimi již čekal mistr mile překvapen, že Fu dorazil přesně. "Opravdu chceš cvičit?" zeptal se ho. "Ano, chci," odpověděl mladý Fu. Tím okamžikem to pro Fua začalo být jako ve filmu. Mistr donesl svému novému žákovi krumpáč, lopatu, rýč a pravil: "Vykopeš díru a musíš se do ní vlézt na výšku i na šířku." Odhodlaný žák si vybral místo, které se mu nejvíce zamlouvá a začal rýt. Čas ubíhal, dopoledne dosahovalo vrcholu a žák byl po prsa ve vlastním hrobu. Mistr přišel, aby se podíval, jak se žákovi vede a zeptal se ho, zda nemá žízeň. Žák souhlasně přikývl, poprosil mistra o dva litry sladkého pití, ale v myšlenkách měl hlavně představy o jídle. V tu chvíli se mu zželelo, že mu nenabídl i něco k snědku, nicméně mu došlo, že mistr nemůže mít tušení, v jaké tíživé situaci se Fu i ke svému věku nachází, a že pravidelný přísun jídla pro něj není denním chlebem. Pokračoval v kopání. Během chvíle se mistr vrátil bez pití a nabídl Fuovi jablko. Fu se na něj podíval vyčítavým pohledem, že mu nedonesl pití a začal se s mistrem atakovat. Ten nakonec řekl: "Dobře, pokud ho nechceš, tak já ho odnesu." "Ne, ne," zaznělo z díry. A jablko v žákovi zmizelo skoro i se šťopkou. A mistr praví: "Vidím, že už si skoro splnil mé očekávání a že cvičení jménem práce ti nevadí. Přijdu tedy později." a odešel.
Padla druhá hodina odpolední, žák téměř nebyl v díře vidět a když byl skoro u konce, jako na zavolanou, přišel mistr a povídá: "Pokud opravdu chceš, abych tě cvičil, vyskoč z té díry," a s očekáváním sledoval, co se bude dít. Fu nezklamal. Po půl hodině intenzivní snahy vyskočit z díry se mistr vyčerpaného žáka ptá: "Chceš opravdu cvičit, aby si dokázal vyskočit z té díry, kdyby se to někdy stalo znovu?" Nastala chvíle ticha.
"Tak vylez," prohlásil mistr a bylo na něm vidět, že je v očekávání, jak se mladý Fu rozhodne. Zeptal se znova: "Chceš opravdu cvičit?" Nakonec unavený, hladový, zpocený, žíznivý, ale hrdý mladý bojovník řekl: "Ano, mistře, budu cvičit." Mistr se pousmál a říká: "Tak to zahrab." Žákovi pukly nervy a začal se čepýřit, co je to za cvičení, připadalo mu to jako nesmysl. Kung fu cvičení vypadá jinak, ne kopat díru, kterou pak musí zakopat. Natož mu mistr s úsměvem na tváři odvětil: "Tam jsou dveře, pořád můžeš odejít, nikdo tě tu nedrží" a odešel. Fu to ale nakonec nevzdal, a přece jen začal díru zakopávat. Zakopat díru se zdálo jednodušší, nicméně síla ubývala, žízeň a hlad začaly sílit. Jeho motivace dokončit úkol byla však silnější a v sedm večer dílo jest dokonáno. Mistr se už ale neukázal, tak se Fu vydal k vratům, v tom se ale objevil a říká: "Kam jdeš, bojovníku?" "Jsem už hotov, jdu domů." Mistr se zarazil a povídá: "Ty nechceš cvičit, že?" Mladý bojovník po vyhraném boji sám se sebou i se zemí hrdě odpověděl: "Ano, chci cvičit, však jsem to dnes řádně odcvičil." Nicméně v hlavě mu běhaly myšlenky, že už nikdy na další cvičení nepřijde, že to určitě není to, co od toho očekával. Mistr to ale prokoukl, a proto se ještě jednou zeptal: "Ptám se tě naposledy a chci upřímnou odpověď. Chceš tedy, abych tě cvičil?" Mladý bojovník nevěděl, váhal, zda říct ano nebo ne. Nato mistr povídá: "Ty nechceš, že?" "Ano, ale tohle nebylo to, co jsem chtěl." "A co by si chtěl?" "No, vidět a zažít cvičení Kung Fu." Mistr se pousmál a pravil: "Dobrá tedy, tak jdeme cvičit." V tu chvíli se žák vyděsil, mistr však ukázal prstem směrem ke vchodu na půdu a řekl: "Jdi se podívat nahoru a pak mi řekni, jestli chceš cvičit." Fu byl velmi zvědavý, a tak na nic nečekal a na tu půdu šel. Když vešel, nevěřil svým očím. Na půdě byly nejen boxovací pytle, ale i spousty cvičících nástrojů jako vidíval ve filmech. Hned za ním se objevil mistr, donesl mu bagetu a pití a říká: "Víc toho nemám, nečekal jsem, že to vydržíš. Už jiné lidi necvičím, jsou nevděční a nikdo nemá zájem na sobě dřít, natož dělat tvrdou formu bojového umění. Zapřísáhl jsem se někoho dalšího cvičit a předpokládal jsem, že to vzdáš už při kopání té díry." Mistr věděl o Fuově situaci, věděl, že nemá ani korunu, že nebude schopen mu za cvičení zaplatit, ale přesto mu řekl: "Pokud ale opravdu chceš , tak já tě cvičit budu. Budu tě cvičit zadarmo, tak si toho važ a já ti ukážu, co je to Kung fu." Fu byl velmi nadšený, vydržel u mistra cvičit až do 7 do rána. Splnil se mu sen, konečně to, co znal z jeho oblíbených filmů, zažil na vlastní kůži. Konečně viděl cvičení Kung fu v reálném životě. Po tom všem se vydal domů, plný nových zážitků, plný energie. Než ale odešel, mistr mu řekl ještě pár slov: "Pokud setrváš v tomto cvičení, budeš mezi jedinečnou skupinkou lidí, kteří setrvají na cestě ke svému cíli. Stane se z tebe také mistr."